Lempel potvrdil, co před lety konstatoval již architekt Jim Keller. Když nastoupil do Intelu, používaly se ve společnosti namísto moderních standardizovaných softwarových nástrojů zastaralé proprietární aplikace Intelu. Vyřešení tohoto problému bylo pro Kellera hlavní prioritou. Lempel upřesnil, že Intel procesory od základu navrhoval přesně pro konkrétní proces Intelu. To má výhodu ve chvíli, kdy se proces podaří přesně podle plánů a návrh procesoru se může přesně adaptovat na silné i slabé stránky procesu tak, aby byl potenciál maximálně využitý.

Rocket Lake musel mezigeneračně snížit počet jader z 10 na 8, což znamenalo pokles výkonu (Intel via Geeknetic)

Problém je, že 14nm generace byla posledním procesem, který se Intelu podařilo dotáhnout plus mínus podle plánu (určitá zaškobrtnutí tam již taky byla, ale oproti konkurenci, které se dařilo podstatně hůř, to nebylo nic, co by z tehdejšího pohledu stálo za řeč). Opakované a vleklé problém s 10nm generací způsobily, že Intel při svém přístupu neměl jinou možnost, než čekat, až se proces dotáhne. Pokus o back-port v podobě Rocket Lake (Ice Lake navržený pro 10nm proces a přepracovaný pro 14nm proces) skončil jedním z největších průšvihů, který za svoji historii zaznamenal a akceleroval odliv zákazníků ke konkurenci). To je důsledek onoho problému, který Lemperl popsal. V současnosti již Intel využívá standardní přístup jako většina ostatních značek: Návrh procesoru vzniká bez vazby na konkrétní výrobní proces a pro ten je návrh přizpůsoben v závěru s použitím knihoven výrobce. Případné další optimalizace pro konkrétní proces se provádějí až poté.

Lempel dále zmínil, že v Intelu probíhá vývoj architektury o tři generace za současným Lunar Lake, což by odpovídalo jádru Griffin Cove a procesorům Razer Lake:

Razer Lake je podle neoficiálních zdrojů potenciálně první novodobá generace, ve které Intel vynechá malá jádra a vrátí se ke klasickému konceptu jeden procesor = jedna architektura. Pokud by se tuto myšlenku nepodařilo zavést s Razer Lake, dojde k tomu s generací následující.

Intelu se každopádně rozšiřují možnosti, může procesory stavět na jedné nebo dvou (či tří) x86 architekturách, může bez omezení využívat vlastní procesy i linky společnosti TSMC a zbavil se i dogmatu, že jeden PC procesor nese jednu procesorovou dlaždici (s Nova Lake mohou být využity dvě, každá s 8+16 jádry).

Lempel potvrdil, co před lety konstatoval již architekt Jim Keller. Když nastoupil do Intelu, používaly se ve společnosti namísto moderních standardizovaných softwarových nástrojů zastaralé proprietární aplikace Intelu. Vyřešení tohoto problému bylo pro Kellera hlavní prioritou. Lempel upřesnil, že Intel procesory od základu navrhoval přesně pro konkrétní proces Intelu. To má výhodu ve chvíli, kdy se proces podaří přesně podle plánů a návrh procesoru se může přesně adaptovat na silné i slabé stránky procesu tak, aby byl potenciál maximálně využitý.

Rocket Lake musel mezigeneračně snížit počet jader z 10 na 8, což znamenalo pokles výkonu (Intel via Geeknetic)

Problém je, že 14nm generace byla posledním procesem, který se Intelu podařilo dotáhnout plus mínus podle plánu (určitá zaškobrtnutí tam již taky byla, ale oproti konkurenci, které se dařilo podstatně hůř, to nebylo nic, co by z tehdejšího pohledu stálo za řeč). Opakované a vleklé problém s 10nm generací způsobily, že Intel při svém přístupu neměl jinou možnost, než čekat, až se proces dotáhne. Pokus o back-port v podobě Rocket Lake (Ice Lake navržený pro 10nm proces a přepracovaný pro 14nm proces) skončil jedním z největších průšvihů, který za svoji historii zaznamenal a akceleroval odliv zákazníků ke konkurenci). To je důsledek onoho problému, který Lemperl popsal. V současnosti již Intel využívá standardní přístup jako většina ostatních značek: Návrh procesoru vzniká bez vazby na konkrétní výrobní proces a pro ten je návrh přizpůsoben v závěru s použitím knihoven výrobce. Případné další optimalizace pro konkrétní proces se provádějí až poté.

Lempel dále zmínil, že v Intelu probíhá vývoj architektury o tři generace za současným Lunar Lake, což by odpovídalo jádru Griffin Cove a procesorům Razer Lake:

Razer Lake je podle neoficiálních zdrojů potenciálně první novodobá generace, ve které Intel vynechá malá jádra a vrátí se ke klasickému konceptu jeden procesor = jedna architektura. Pokud by se tuto myšlenku nepodařilo zavést s Razer Lake, dojde k tomu s generací následující.

Intelu se každopádně rozšiřují možnosti, může procesory stavět na jedné nebo dvou (či tří) x86 architekturách, může bez omezení využívat vlastní procesy i linky společnosti TSMC a zbavil se i dogmatu, že jeden PC procesor nese jednu procesorovou dlaždici (s Nova Lake mohou být využity dvě, každá s 8+16 jádry).